Kurt Elling Trio

9. července 2012 ve 20:00 hod., pondělí

Žofín Garden, Slovanský ostrov, Praha 1

Cena vstupného: 350 Kč

Objednat

Texty:

Účinkující:

Kurt Elling - zpěv

Charlie Hunter - kytary

Derrek Phillips - bicí

 

Program:

2012 Tour programme

 

https://kurtelling.com


8.03.2012

Tento superlativ vychází z faktu, že Elling v poslední dekádě vždy vyhrál anketu kritiků prestižního amerického časopisu Down Beat a že je držitelem nejen aktuální Grammy (celkem má 9 nominací a 2 Grammy). Špičkový rodák z Chicaga přijede ve velmi komorním a zcela novém složení s kytaristou Charliem Hunterem, mužem, jehož 7 a 8strunná kytara plnohodnotně nahradí kytaru i basu. Jak může pražský koncert vypadat, vidíte na tomto videu, kde pouze za doprovodu kontrabasu zpívá Kurt Elling coververzi slavné skladby kapely Steve Miller Band, Joker. Máme se na co těšit!

 
 
 



21.03.2012

Kurt Elling vystoupí jako host nizozemského Metropole Orkestu řízeného šéfdirigentem Vincem Mendozou v Rotterdamu.


Čím je ta informace zajímavá? Kurta Ellinga uvidíme na festivalu Prague Proms 9. července a Vince Mendoza přijede do Prahy na podzim řídit jeden ze špičkových koncertů 20. sezóny ČNSO.
 



21.04.2012

"Kurt Elling je prostě kouzelník. Spřádá magické nitky zpívané melodie a hudbou doslova při koncertě na pódiu žije, dýchá." 
Takto poeticky hodnotí recenze deníku The Dominion Post z 11. 4. dubna jeho novozélandské vystoupení. A pokračuje...

V Praze na Promsech bude své nitky spřádat 9.července.



1.07.2012

Kurt Elling vyhrál v kategorii zpěvák roku aktuální cenu kritiků amerického časopisu Down Beat (letos už 60.!). Potvrdil tak  přes dekádu trvající dominanci mezi jazzovými zpěváky světa v této nejvýznamnější kritické anketě.



10.07.2012

K největším hvězdám letošního festivalu Prague Proms pařil Kurt Elling, který je kritikou považován za nejlepšího jazzového zpěváka současnosti. Jedním z důvodů těchto superlativ může být Ellingova schopnost bezprostředně prožít a žít okamžik svého vystoupení, dodat mu maximální autenticitu, neopakovatelnost. V Profilu z 9. července s Kurtem Ellingem hovořila Patricie Strouhalová.

 
Během své kariéry jste zpíval s mnohými různými tělesy, častokrát velmi početnými. Na pražském koncertě vystoupíte ale spíše v komorní sestavě. Proč?
Je to moje první příležitost jet na turné s kamarádem Charliem Hunterem, který hraje jak na kytaru, tak na basu na stejném nástroji. Má to úžasnou rytmiku. A k tomu hraje na bicí Derrek Phillips. Ten zvuk zní přitom jako velký orchestr. Vybral jsem si tuto sestavu, protože chci hrát různé druhy hudby. Když hrajete s big bandem, všechno musí být dobře nastavené a připravené, a když improvizuji, je tam méně prostoru. Orchestr totiž potřebuje vědět, co kdo hraje, bez ohledu na to, co dělám já. Kdežto v komornější sestavě si můžeme každý improvizovat, jak chceme.
 
Co je pro vás na jazzové muzice nejdůležitější? Na co musíte klást největší důraz?
Hlavně nesmí zpívat falešně, to jde pak všechno stranou… V jazzu je samozřejmě hlavní improvizace. Pro mnoho lidí je to záhada, jak je možné, že hudebníci vědí co hrát. Učíte se celý život, nicméně improvizace vyvěrá ze stejného nastavení mysli a tréninku jako skládání. Když skládáte, musíte odpovědět na řadu otázek. Zda hodně not nebo málo not, jestli to má být nahlas nebo potichu, kam se bude ubírat melodie, aby zněla co nejzajímavěji. To celé vytváří strukturu, která komunikuje s pocity. Improvizace musí to všechno zodpovědět najednou. Musíte skutečně věnovat celý svůj život hudbě, abyste byl schopen improvizovat.
 
Je to pro vás na jevišti obrovská svoboda?
Ano, je to obrovská svoboda, ale zároveň obrovská zodpovědnost, protože každý, i lidé, kteří nemají hudební vzdělání, slyší, že to buď sedí, nebo nesedí.
 
Jaký je rozdíl ve vnímání jazzu v Evropě a třeba v Americe?
Nevím, jestli je nějaký zásadní rozdíl. Jazz vznikl ve Spojených státech díky různým kulturám, které tam existují, africká, kubánská kultura, evropský vliv, nástroje a myšlenky. Jazz je kombinací mnoha elementů, je živoucí a stále je v něm něco nového.
A jestli se nějak liší vnímání, nevím. Možná že se každý večer nějak liší. Ať už jste kdekoliv na světě, záleží na náladě posluchačů, jestli jsou unaveni z práce, jestli je hezké počasí nebo jestli lidé mají práci, vláda dobře pracuje, to vše má vliv.
 
Lze říci, že svůj repertoár přizpůsobujete jednotlivým kontinentům i zemím?
Repertoár přizpůsobuji jednotlivým večerům. I kapela hraje v reakci na zážitky z toho dne. Například jsme cestovali letadlem a ztratili zavazadla, anebo se naopak cítíme skvěle a chceme to předat dál. Existuje celá řada faktorů a musíte bezprostředně reagovat na vlastní duševní nastavení i publika.
 
Vyzkoušel jste mnoho hudebních nástrojů, hrál jste na lesní roh, housle, klavír, bicí, zpíval v pěveckém sboru. Co vás nakonec přivedlo k jazzu?
Asi to byli lidé z jazzového světa. Můj otec byl kapelníkem a já jsem vždy hrál Bacha, Brahmse, Mozarta, vážnou muziku, která je skvělá a vzrušující. Nicméně nechtěl jsem hrát v kostele a nechtěl jsem být ani akademický hráč. Nevěděl jsem, jaké hudbě se věnovat, ani jsem nespatřoval hudbu jako životní poslání. Když jsem pak přijel do Chicaga, abych tam studoval filozofii, jednoho večera jsem se do jazzu zamiloval, ale bylo to jenom na deskách. Později jsem se setkal se skutečnými jazzovými hudebníky, a když jsem viděl jejich reakci na mou lásku k hudbě, bylo to něco jako znovunalezená rodina. Všichni ti chlápci říkali, jsi jeden z nás, objali mě a vzali mezi sebe. Musím poděkovat chicagským muzikantům, že mi dali můj život.
 
Říkáte jazzová rodina, ale co je pro vás vaše rodina? Jak vás podporuje a drží?
Podporují mě tím, že mi dovolují cestovat. Moje manželka je velice silná, odvážná a chytrá. Ona drží ten můj svět pohromadě. Máme dceru, žijí na Manhattanu a mně se hodně stýská. Vždycky si říkám, už abych byl s nimi.
 
Jste označován jako nejlepší jazzový zpěvák na světě. V čem spočívá naprostá jedinečnost Kurta Ellinga?
Myslím, že je to v tom, že žiji bezprostředně v okamžiku na tom místě, kde jsem. Například John Coltrane měl skvělou přítomnost, když žil a tvořil, a svým způsobem nebyl překonán. Ale John Logano zní skvěle, Michael Brecker byl skvělý hudebník a za svého života byl světovou jedničkou. Takže je skvělé, když o vás lidé něco takového říkají, ale nevím, jestli je to pravda. Možná jsem nejlepší zpěvák v tomto studiu, protože jsme tady jenom čtyři.
 
Dá se říct, jaký je jazz dnes, jaký byl, když jste se pro něj rozhodl, a jaký jazz bude za pár let poslouchat vaše dcera?
Budoucnost jazzu záleží na muzikantech. Na tom, jak budou reagovat na to, co se bude dít. Například zrychlená komunikace, twitter, skype, vývoj na politické scéně, zda lidé budou mít práci, zda přežije euro. Hudebníci reagují na konkrétní okamžik, na lidi kolem sebe, na to, jestli se lidem daří nebo jestli se svět řítí do záhuby. A stejně je to o tempu a o tom, jaký zvolíte rytmus. Brecker reagoval na atomový věk, na nesmyslnost dvacátého století, na modernost. My dnes reagujeme na arabské jaro, stále více literárních zdrojů, ale také na šílenost dnešního věku.
 
Nachází si dnes také více lidí cestu k jazzu? Jako by mu najednou více rozuměli?
V to doufám. Jazzová hudba hraje určitou úlohu ve světové kultuře, ale také je součást world music, stejně jako samba a tak dále. Každý se snaží poslouchat tvorbu ostatních muzikantů. Mě zajímá cikánská muzika, ať už z Francie, České republiky, nebo Německa. Je v ní skutečně velká míra virtuozity. Nikdy jsem hudbu nestudoval a mnoho z těchto lidí také ne, nicméně jsou skvělými instrumentalisty. Můžeme se navzájem učit, a to je skvělá věc. Když přijde na internet a komunikaci, kterou dnes máme, můžeme poslouchat svoje výkony. Povědomí o jazzu tím stoupá a já jsem k dispozici pro každého, kdo má zájem.
 
Co si rád poslechnete po koncertu?
Po koncertu nic moc neposlouchám. Moje mysl je zaplněna – po závodě také nechcete běžet hned druhý závod. V letadle poslouchám něco jednoduššího. Poslouchám to, co mi doporučují přátelé. Mám hodně talentovaných jazzových přátel, kteří dělají skvělou hudbu a od kterých se mám hodně co učit. A hodně se mohu naučit i od ostatních muzikantů, s kterým se po světě potkávám. Stále se snažím zdokonalit.
 


10.07.2012

Praha - Osobité úpravy bluesrockových písní i ukázky ze svého posledního alba The Gate, na němž zpívá písně King Crimson, Earth, Wind & Fire, Stevieho Wondera, Milese Davise a Beatles, dnes posluchačům na festivalu Prague Proms nabídl americký jazzový zpěvák Kurt Elling. Koncert v zaplněné pražské zahradní restauraci Žofín Garden gradoval coververzí skladby Joker od kapely Steve Miller Band.

 

V rámci osmého ročníku mezinárodního hudebního festivalu Prague Proms zazpíval Elling ve velmi komorním a zcela novém složení s kytaristou Charliem Hunterem, jehož osmistrunná kytara plnohodnotně nahrazuje kytaru i basu. Za bicí usedl Derrek Phillips. Usměvaví hudebníci od první skladby šířili dobrou náladu a i v obtížných hudebních pasážích při originálních improvizacích, odměňovaných bouřlivým potleskem, působili dojmem, že hrají jen tak pro radost. "Kurt Elling je prostě kouzelník. Spřádá magické nitky zpívané melodie a hudbou doslova při koncertě na pódiu žije, dýchá," zhodnotil například letos v dubnu deník The Dominion Post jeho novozélandské vystoupení.

 

Držitel aktuální Grammy a třináctinásobný vítěz pěvecké ankety kritiků prestižního amerického časopisu Down Beat vzdal jednou písní hold také jedné z amerických legend a ikon country music a rokenrolu 20. století Hanku Williamsovi. Své improvizační schopnosti čtyřiačtyřicetiletý Elling, majitel čtyřoktávového barytonu, ukázal i při zpěvu bez doprovodu hudby, kdy "hrál" údery mikrofonu na své tělo. Potlesk si vysloužil také kytarista Hunter, z jehož hry měl posluchač dojem, že slyší dva muzikanty.

Letní hudební přehlídku Prague Proms zahájil 16. června koncert světově uznávaného trumpetisty Nicholase Paytona, který zkomponoval skladbu přímo pro Prague Proms. Ve světové premiéře ji uvedl s ČNSO, rezidenčním tělesem festivalu. Posledním koncertem bude 21. července program s názvem Smrt v opeře. Podrobné informace jsou dostupné na webových stránkách www.pragueproms.cz.

 

Autor:ČTK

Zdroj: České noviny




Fotogalerie/video ukázka