Mozart by si dnes užíval po klubech, říká pianistka Gabriela Montero

Večerním koncertem jihoamerické pianistky Gabriely Montero dnes vyvrcholí festival Prague Proms. Ve Smetanově síni Obecního domu bude hrát Mozarta, Gershwina a také improvizace na přání z publika.

Improvizací jako regulérní součástí symfonického večera činí ze svých sólových vystoupení Gabriela Montero v klasickém koncertním provozu něco velmi neobvyklého. Jihoamerická, na Západě usazená pianistka se tak dnes poprvé představí i na pražském letním hudebním festivalu Prague Proms.

„Kdyby byl živ Mozart, určitě by teď seděl v nějakém jazzovém klubu, improvizoval a užíval si různých současných podnětů a stylů,“ říká klavíristka, která chce být stejně dychtivým, mnohostranným a otevřeným objevitelem plné šíře všeho nového a zajímavého.

V rozhovoru pro HN prohlásila, že se však rozhodně brání pokušení vnášet prvky improvizace do přesně zapsaných skladeb klasického odkazu – s výjimkou sólových kadencí v klavírních koncertech, které tu možnost naopak předpokládají.

Mozart blízký srdci

Improvizovat hodlá Gabriela Montero na téma z publika v závěru večera v Obecním domě, během něhož předtím podobně neobvykle zahraje s Českým národním symfonickým orchestrem a Liborem Peškem hned dvě kompozice – Mozartův krásně tragický Klavírní koncert d moll, podle jejích slov plný hloubky a sentimentu, dotýkající se srdce, a Gershwinovu elektrizující Rapsodii v modrém. „Mozart je mé povaze a mému cítění bližší. Nejsem jazzová pianistka,“ přiznala.

Sólistka zapadá do představ pořadatelů festivalu Prague Proms právě tím, že přesahuje běžné vymezení žánrů a rolí. Svá vystoupení možná ozvláštňuje z komerčních důvodů, ale dělá tak se šarmem a s využitím svého talentu.

Vypadá podle toho ovšem i její diskografie – po Rachmaninovovi, Lisztovi a Chopinovi následovala už nahrávka improvizací na Bachova témata, před čtyřmi lety album nazvané Baroko a po něm deska s názvem Solatino, jakási pocta jihoamerickým autorům. „Vydavatelé mají své představy, ale je možné jim vyhovět, aniž by se člověk zpronevěřoval umělecké náročnosti,“ poznamenala.

Forma protestu

Gabriela Montero je z Venezuely, ale z důvodů svého přesvědčení s ní nechce mít momentálně mnoho společného a nedokázala by tam teď ani žít. „Politicky a sociálně nastala v mé zemi v posledních letech tragédie. Bují tam násilí a kriminalita a k tomu nemohu mlčet. O politiku se nezajímám, ale svou zemi miluji, a tak nemohu jinak, než proti politice, jejíž důsledky jdou proti lidem, protestovat,“ uvedla.

Na Prague Proms, které se vyhraňují čím dál víc k vícežánrovému a i proto odlehčenému a pohodovému letnímu profilu, se v její osobě dostává pianistka hrající se světovými orchestry a zároveň spontánně ochotná vyjít vstříc současné touze po jedinečnosti a senzaci, po vybočení z dosavadních úzkých kolejí koncertní klasiky.

Gabriela začala také komponovat. Právě její loňská skladba pro klavír a orchestr Ex Patria, velmi emocionální, se podle ní dotýká dění ve vlasti a odráží její občanské postoje.

Prague Proms, které začaly v polovině června a nabídly řadu příjemných programů, včetně jazzu a filmové hudby, uzavře v sobotu koncert nazvaný Smrt v opeře. Proti obvyklému sledu efektních árií a známých čísel, jaký bývá obsahem recitálů pěveckých hvězd, staví tato koncepce výběr pohnutých a tragických závěrů hudebních dramat. Nemá jít ale samozřejmě o nic morbidního – je to příležitost zpřítomnit na koncertním pódiu velké emoce a nechat zaznít hudbu s velkým patosem.

Autor: Petr Veber

Zdroj: IHNED.cz